?™
Ve čtvrtek 25. září 2008 zemřela moje sestra Kateřina. Bylo jí 40. Byly jsme vždycky jako jedno tělo jedna duše. Jezdily jsme spolu na koncerty Oceánu a byly šťastné.
Ale Káťa byla uvnitř sebe sama smutná. Moc smutná, ale nemluvila o tom. Před několika lety vážně onemocněla. Chtěla žít a milovat, ale nevěděla jak. Schovala se do svého světa a neukázala nám cestu, jak jí pomoci zpět. Možná ani nechtěla zpět. Nechtěla vidět, kolik lidí kolem jí miluje, kolik lidí jí potřebuje.
Tělo pochopilo, že duše už nemůže dál. Byla tolik slabá a bezbranná.
Nemůžu uvěřit, že už nikdy neuslyším její hlas, její smích …
Moc mi chybíš, Káťo!
Černé je nebe
Tou bolestnou
chráněnou
a nám už cestou zavřenou
Tak proměna
škoda
vzpomenout
a s pláčem dítě usíná
Probuď mě
v sněžných křehkých zahradách
Černé je nebe, černé je nebe
v tvých zahradách
Pláčou …
(jedna z písní, která zazněla při rozloučení)
