Muk o maniodepresi: Probouzím se v potu a plný děsu
Včetně podrobností o tom, jak bojuje s diagnózou maniodepresivní psychózy a do toho zvládá manželství, tři dcery a náročné prostředí showbyznysu. „Jisté je jedno, do konce života budu brát léky,“ přiznal zpěvák, který ještě před začátkem rozhovoru spolkl pět tabletek.
Jak je to s vaší nemocí?
„Před čtyřmi lety jsem se po všech předchozích peripetiích dostal do rukou dobrého doktora. Vím, že určité léky, tak jako berou jiní lidé na tlak nebo štítnou žlázu, už nikdy nezmizí z mého života. Co vím, tak Miloš Kopecký vždycky, když se dostal do mánie, přestal brát léky a to je špatně. Doktor říkal, že minimálně dva roky bude trvat, než se stabilizuju, a dál se pak hlídají výkyvy stavu. Jsem s ním pořád na telefonu a podle toho, jak se cítím, se upravuje medikace.“
To znamená?
„Některé prášky zůstávají stále. Základem je lithium, lepší lék zatím nenašli. V těle vyrovnává určité věci. Nikdy se ale nezbavím té křivky, i když už nemá tak strmé výkyvy. Když jde dolů, do deprese, přidají se antidepresiva, a když nahoru, tak se zase vysadí.“
Snídal jste pět prášků, co to bylo?
„Vitamin C, vitamin B, disofrolin na virózu způsobenou zlatým stafylokokem, kterého mám stabilně v těle, lithium a ještě jeden stabilizátor, který se jmenuje Lamictal. Ten je také na udržení stálé nálady.“
Co by vám v téhle kombinaci způsobil alkohol?
„Můžu přiměřeně pít pivo anebo víno, ale nesmím to přehánět. Občas se stane, že si těch piv dám šest jako naposledy s jeptiškou, která je kmotrou mé ženy. Vypil jsem víc, než jsem měl, a odrazilo se to. Pivo je sedativum, takže člověka uvolní. Pak se ale musí zaplatit daň. U mě je rizikovější oproti zdravé populaci, a tak se tyhle excesy snažím redukovat na minimum.“
Můžete popsat příznaky vaší nemoci?
„Depresi můžu přirovnat k tomu, jako by někdo kalil týden a pak přestal a měl abstinenční příznaky s úzkostmi a výčitkami. A tenhle stav u deprese trvá třeba tři měsíce. Nikdo si nedokáže předsta- vit, jaké to je. Každý den je stejně nanic. Ráno si dám kafe a cigaretu, měl bych něco vyřídit, ale místo toho neberu telefony, vypínám zvonění a řeším opravdu jen ty nejnutnější věci. Stává se, že se probouzím ve tři ráno, zpocený a plný děsu. A to beru léky.“
A ta manická fáze?
„To se to obrátí. Místo úzkosti přijde pnutí pořád něco dělat, jsem zahlcený energií. Vyřídil bych věci na dva roky dopředu. V té obrovské kreativní fázi zvládnu uměleckou i úřednickou část mého života, ale je potřeba to brzdit. Všichni kolem mě jsou chudáci. Jsem nepříjemný, stane se ze mě pedant, detailista, na všechny jsem tvrdý, protože nezvládají to, co já. Pak je třeba myslet na to, jak mě rodina a mí blízcí podrželi ve chvílích, kdy jsem byl úplně dole.“
Co vlastně dělají vaše starší dcery?
„Jsou u nás v Praze od úterka do čtvrtka kvůli škole. Starší Míša na ČVUT na Stavební fakultě dělá rozpočtařinu. Šárka po šesti letech na herecké konzervatoři nastoupila na obor divadelní věda na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy.“
Šárka se herectví dál nechce věnovat?
„Přijala role Na Fidlovačce prádle hraje v představení Freud s Matoušem Rumlem z Comebacku Hitlerovu milenku Evu Braunovou. Další věci už brát nechce. Zjistila, že ji ten svět a vztahy v něm nebaví.“
A malá Noemi?
„Srovnali jsme se postupně se školkou, teď řešíme samostatné spaní v jejím pokojíčku. Jde to pomalu, zatím tam s ní spí manželka a já jsem sám v ložnici. Bude to chtít ještě čas… Na rozdíl od starších dcer mnohem víc vnímám její dětství. Tehdy jsem býval dvě třetiny roku mimo domov.“
Jak se všichni složíte do jednoho bytu?
„Koupil jsem před časem sousedův byt 2+1, zrekonstruoval ho a tam jsou starší dcery. Ještě chybí koupit kuchyni. My s manželkou a Noemi jsme hned vedle.“
Vadí vám, že nejste momentálně v žádném muzikálu?
„Absolutně ne. Muzikály jsou sice stabilní zdroj příjmů, ale já fi nišuju na desce a to, že bych trávil tři měsíce denně na zkouškách, je nepředstavitelné.“
To vás živí koncertování?
„Teď hrajeme s kapelou jednou nebo dvakrát do měsíce, v létě odjedeme pár festivalů. Turné k nové desce, která vyjde 20. května, chystám až na podzim. Koncerty jsou hlavně radost, honoráře nejsou závratné a klidně se jich i vzdám.
A co mě živí? Jako všechny. Hlavně společenské akce, kterým se v branži říká holírny. Jsme jako minesengři, kteří ve středověku bavili hradní pány. Ať už na plese nebo na módní přehlídce, ale nikdy nevystupuju sám na playback. “
zdroj: bleskprozeny.cz
